Fauve de Bourgogne

FFC uvádí původ Francie, Burgundsko a její prezentace standardu nadepisuje plemeno „France – Bourgogne / Yonne – La Celle-Saint-Cyr“ — je to vesnice, kde A. Renard ustálil typ. Barvu nevymyslel: vybíral plavé hospodářské králíky, kteří se v okolí už chovali, až z nich vznikl vyrovnaný a opakovatelný typ.

Původní areál popsal sám Renard roku 1919 v časopise „l’Acclimatation“: od Dijonu v Côte-d’Or, v Nièvre jen po Clamecy, nejčastěji v Yonne a sotva za hranicí departementů Yonne a Aube. První standard schválila Société Française de Cuniculiculture 22. dubna 1914; rok 1928, opakovaný na zoowebech, nemá žádný primární zdroj. Později se plemeno rozšířilo po Francii a dále do Itálie, Belgie a Švýcarska.

Standard žádá plavě rezavou barvu („fauve roux“) velmi jednotnou, sytou, čistou a teplého tónu po celé horní části těla včetně hlavy, uší a končetin, se světlejšími kroužky kolem očí, bradou, břichem a spodinou. Krycí barva má zasahovat do srsti co nejhlouběji, byť ne nutně až ke kořeni chlupu; srst je hustá a poměrně lesklá, bez nadměrné délky.

Tělo je krátké a mohutné: krátký silný zátylek, mírně klenutá hřbetní linie, plná zaoblená zádě, velmi silný hřbet, dobře zaoblené kyčle, záď a stehna a mohutné osvalení na poměrně silné kostře. Hlava je široká a nasazená těsně u těla na krátkém krku. Uši jsou pevné, dobře osrstěné, nesené vzpřímeně a u kořene těsně u sebe, dlouhé 11–13 cm, ideálně 11,5–12,5 cm.

• Vážné vady: uši kratší než 11 cm nebo delší než 13 cm.
• Vady těla: kapří nebo velbloudí hřbet, spáditá či zúžená zádě.
• Vady uší: deformované, příliš tenké nebo výrazně rozevřené.

FFC stanovuje 3,5–5,0 kg s ideálem 4,0–4,5 kg. Na masné plemeno neobvykle jde o jediné rozpětí, které se nedělí podle pohlaví, takže samci i samice se posuzují podle stejných čísel.

Změřené hmotnosti do něj zapadají. V charakteristice z roku 2021 vážily dospělé samice v průměru 4,3 ± 0,43 kg a byly stabilní zhruba od devíti měsíců; stejný tým nezaznamenal u samců plató dospělé hmotnosti, takže hmotnost dospělého samce publikována není. V porovnání devíti plemen z roku 2004 vážily samice při připouštění 4048 g — tedy střed pole mezi středně velkými plemeny.

• První připouštění od 3,6 kg, kterých samice dosáhly v mediánu za 149 dní, tedy asi 84 % dospělé hmotnosti.

Dvě studie měřily reprodukci v odlišných systémech a rozcházejí se právě kvůli nim. Při intenzivním 42denním rytmu dalo 48 králíků z pěti amatérských chovů 4,3 ± 2,7 živě narozeného mláděte — 3,8, 3,9 a 5,9 v prvních třech vrzích — a 3,4 ± 2,4 odstaveného ve 35 dnech o hmotnosti 720 ± 170 g, při nízké plodnosti 44,4 %, 57,6 % a 38,5 % podle pořadí vrhu.

Na pokusných farmách dalo plemeno ve 152 vrzích 6,44 narozeného celkem, 5,17 živě narozeného a 5,30 odstaveného na vrh, s 53,7 % vrhů z připuštění proti 68,5 % u kontrolní linie a 18,2 % úhynů do odstavu. Tato evaluace označila Fauve de Bourgogne a Argenté de Champagne za nejproduktivnější ze zkoušených středně velkých plemen.

Silnější stránkou je růst: 53,3 g při narození (rozpětí 26,2–72,5 g) a 71 g v obou studiích, 720 g a 763 g při odstavu ve 35 dnech a 1649 ± 192 g v 65 dnech s přírůstkem 30,0–33,0 g denně mezi 35. a 65. dnem a přežitelností 82,2 %, 77,5 % a 100 % podle pořadí vrhu — a to vše bez podpory antibiotiky. Reprodukce je v intenzivním rytmu nízká, uzavřel tým, ale růst a přežitelnost činí plemeno užitečným pro křížení s plodnými liniemi.

Údajů o jatečném těle je málo. Polské porovnání zjistilo nejvyšší jatečnou výtěžnost teplou i chlazenou u čistokrevných Burgundy Fawn a u kříženců Burgundy Fawn × belgický obr, číselné tabulky ale v publikovaném článku chybějí. Ve studii z roku 2026 potřebovali kříženci Burgundy Fawn pocházející z ekologického chovu, vykrmovaní na pevných 2800 g, 122,1 dne proti 88,0 u komerčních hybridů a měli konverzi krmiva 5,02; jejich referenční jatečné tělo tvořilo 81,4 % chlazeného jatečného těla, s těžším hřbetem (26,9 %) a vyšším podílem perirenálního tuku (2,47 %). Těch 81,4 % je podíl z chlazeného jatečného těla, nikoli jatečná výtěžnost ze živé hmotnosti; ta pro toto plemeno publikována není.

Prezentace standardu FFC přetiskuje popis ze zvláštního dubnového čísla časopisu „Vie à la Campagne“ z roku 1923: klidný a tichý zjev („aspect calme et tranquille“), široký, silný a krátký, 4 kg, raný a velmi praktický pro produkci masa. Je to jediné vyjádření registru k povaze a je sto let staré. Moderní výzkum dodává jen to, že plemeno má mezi amatérskými chovateli pověst odolného, takže berte „klidný“ jako historický popis populace a každé zvíře posuzujte podle toho, jak se nechá ošetřovat, podle bolesti, strachu a předchozí zkušenosti.

Nepracujte s plemenem v 42denním rytmu připouštění: výsledky v něm byly vyhodnoceny jako nízké a přežitelnost mláďat do odstavu klesla ve třetím vrhu na 39,2 % na malém vzorku, po 83,3 % a 72,1 %. Samice připouštějte podle hmotnosti, ne podle věku, a mláďata važte po narození — měla 26,2 až 72,5 g, takže vyrovnávání vrhů se vyplatí.

Výkrm plánujte realisticky: přibližně 70 dní a zhruba 17 týdnů věku do 2,8 kg ve studii na křížencích, s konverzí krmiva blízkou 5,0. Vyvážením je odolnost: tyto výsledky byly dosaženy bez antibiotik a plemeno se používá jako barevný, pomalu rostoucí otec v ekologické produkci.

• Připouštějte při 3,6 kg, ne podle data.
• Počítejte s asi 70 dny výkrmu a konverzí krmiva kolem 5,0.
• Zaznamenávejte přežitelnost do odstavu bez antibiotik.

Ulcerózní pododermatitida je zánět kůže na chodidle končetiny, nikoli samotného hlezenního kloubu. MSD Veterinary Manual mezi příčinami uvádí tlak drátěné podlahy, úrazy, nečisté ustájení, obezitu, sníženou pohyblivost a genetické faktory a výslovně říká, že těžká plemena onemocní častěji právě kvůli tlaku na končetiny. Se standardními 3,5–5,0 kg patří toto plemeno mezi těžká.

Dvě švýcarské studie změřily riziko na podestýlce a plastových roštech, nikoli na drátě. Z 1090 chovných samic na 17 komerčních farmách mělo 25 % vředovité léze pravděpodobně bolestivé alespoň na jedné pánevní končetině — podle farmy 4 % až 49 %; nejvýznamnějšími rizikovými faktory byly věk, hmotnost a délka drápů. Roční sledování 201 samic na třech farmách dalo stejnou odpověď: vlhkost v hale, hmotnost, počet vrhů, věk a délka drápů byly kladně spojeny s onemocněním.

Na stránce, jejíž růstové výsledky byly dosaženy bez antibiotik, to má váhu: MSD léčí vzniklé vředy čištěním, antibiotiky a obvazy, zatímco prevence je věcí ustájení — měkká podestýlka a pevná odpočinková plocha, která sejme tlak z chodidla. Léze se hojí: 60,00 % vředů se během švýcarského roku zahojilo do čtyř týdnů a 14,17 % do osmi, ale 3,33 % potřebovalo více než dvanáct. Važte chovná zvířata, zkracujte drápy a při každé manipulaci se podívejte na chodidla.

Seznam Entente Européenne obsahuje dva samostatné, po sobě jdoucí záznamy: Original rötlicher Burgunder, anglicky Fauve de Bourgogne, a hned za ním Burgunder, anglicky Burgundy Rabbit. Jsou to různá plemena; Fauve de Bourgogne patří do bloku středně velkých plemen.

Při nákupu na tom záleží. Samotný německý „Burgunder“ ani polské, české a slovenské názvy se stejným základem neznamenají automaticky francouzské plemeno. Polské Krajowe Centrum Hodowli Zwierząt vede „króliki burgundzkie“ v úřední kontrole užitkovosti — 3 chovy a 28 chovných samic v roce 2023 i 2024 — ale uvádí u nich 7,9 a 6,5 narozeného mláděte na vrh, tedy daleko nad každým publikovaným číslem pro Fauve de Bourgogne. Nejspíš jde o „Burgunder“ ze seznamu Entente Européenne, proto se jejich výsledky zde jako údaje plemene nepoužívají. Ověřujte původ a francouzský standard, ne název v inzerátu.

Ve Francii označuje FFC plemeno jako „extrêmement répandue“ — mimořádně rozšířené. Je to vlastní kvalitativní formulace registru; počty zvířat a chovatelů kolující na internetu z registru nepocházejí. Jediným klubem uznávaným FFC je Club Français des Éleveurs de Lapins Fauve de Bourgogne, zapsaný 9. ledna 2012 po sloučení AELFB a UFELFB. Mimo kontinentální Evropu obraz řídne: plemeno není na seznamu plemen uznaných ARBA a British Rabbit Council je nikde v textu svého seznamu plemen neuvádí, takže status BRC je zde zapsán jako neznámý, nikoli odhadnutý.

Co se u tohoto plemene vyplatí zaznamenávat: hmotnost samice při připouštění vůči prahu 3,6 kg; dospělou hmotnost a délku uší vůči minimům a maximům FFC, protože obojí se penalizuje; živě narozená a celkem narozená mláďata v oddělených sloupcích, protože obě datové sady uvádějí něco jiného; pořadí vrhu na každém řádku; a přežitelnost do odstavu bez antibiotik.