Blanc de Termonde

Plemeno se zformovalo na venkově kolem belgického Dendermonde. Koncem 19. století se do Anglie ve velkém vyváželi králíci na maso a kožešinový průmysl nabízel vysoké ceny za jednobarevné bílé a modré kožky. To přimělo mnoho dělnických rodin v regionu, aby z místních králíků cíleně vybíraly a ve větším počtu chovaly jednobarevná zvířata.

Není jisté, která plemena se na vzniku Blanc de Termonde podílela. Použité prameny nabízejí čtyři odlišné verze a vlámský registr výslovně upozorňuje, že jich koluje více. Často opakované datum „kolem roku 1920“ není doloženo v žádném spolehlivém zdroji, který tato stránka používá. Prvním bezpečně datovaným milníkem je až dovoz králíků do polské stanice Zootechnického ústavu v Chorzelówě v roce 1977.

• Vlámský registr dědictví: vyhynulý Witte van Tervuren, bílý van Beveren nebo přímo belgický obr.
• Italský zemědělský atlas: pochází z belgického obra.
• Polská odborná literatura: vyšlechtěn z belgických bílých králíků — plemene, které polská plemenná kniha vede odděleně od belgického bílého obra.

Každý Blanc de Termonde je albín: bezvadně bílá srst a rubínově červené oči se světlou duhovkou. Barva drápků je jediný bod, v němž se popisy rozcházejí: v italském atlasu bílé, v polském popisu bílé nebo tělové. Srst je středně dlouhá a přiměřeně hustá, hedvábná, bohatá na podsadu, s pesíky asi 3 cm.

Hlava je u samic dlouhá a jemná, u samců zaoblenější; kulatá plná hlava u samice je lehká vada. Uši měří 13,5–15 cm, jsou velké a silné, na koncích zaoblené a nesené do V; polské zdroje odkazující na Frindta uvádějí 13–15 cm. Tělo je dlouhé a protažené se stoupající hřbetní linií, širokou hrudí, dobře osvalenou zádí a zaoblenou krupou. Samci nemají lalok vůbec, samice nanejvýš mírný po prvním roce — tento detail se běžně opakuje obráceně.

• Těžké vady: jiná barva očí než rubínová; chlup jakékoli barvy kromě bílé; uši delší než 15 cm; klopené nebo zlomené uši; příliš krátké tělo; nadměrná hmotnost; hrubá nebo příliš vlnatá srst; vady chrupu.
• Lehké vady: příliš dlouhý chlup; těžká kostra; krátká hlava; kulatá plná hlava u samice.

Evropský standard řadí plemeno mezi středně velká s rozpětím 4,0–5,5 kg a ideálem 4,5–5,0 kg u samce a 4,0–5,5 kg u samice. Vlámský registr uvádí průměrnou hmotnost dospělého zvířete kolem 4,5 kg; polský standard je širší — 3,5–5,7 kg od osmi měsíců věku.

V anglicky psaných materiálech bývá plemeno označováno jako velké. Jeho hmotnostní rozpětí totiž podle kategorií veterinárního manuálu MSD zasahuje do tří tříd: od horní části střední kategorie přes celou velkou až po začátek obří. Pro jednotné třídění v encyklopedii je proto vedeme jako velké, přestože evropský standard používá označení středně velké plemeno. Horní hranice není chovatelským cílem — nadměrná hmotnost se hodnotí jako těžká vada.

Aktuální ověřená čísla zveřejňuje jen Polsko. V roce 2024 národní plemenná kniha zaznamenala 383 vrhů — 2900 narozených a 2229 odchovaných mláďat, tedy 7,6 narozených a 5,8 odchovaných na vrh při odchovu 76,9%; v roce 2023 to bylo 7,6 narozených a 5,2 odchovaných, 69,1%. Všichni kontrolovaní králíci v Polsku měli v roce 2024 v průměru 6,7 narozených a 5,6 odchovaných při 83,3%, plemeno je tedy nad průměrem v počtu narozených a pod ním v počtu udržených naživu.

Plemenná kniha za rok 2016 uvádí na jednu samici 2,9 vrhu, 21,2 narozeného a 18,2 odchovaného mláděte za rok; u všech sledovaných králíků to bylo 1,8 vrhu a 11,0 narozeného mláděte. Přibližně 80% připouštění během roku bylo úspěšných a koeficient mléčnosti samic vzrostl z 3,51 při prvním vrhu na 3,72 při pátém. Standard sice očekává 8–10 mláďat ve vrhu, žádný z publikovaných průměrů však této hodnoty nedosáhl.

Růst je nejlépe doloženou vlastností: 612 g ve 28 dnech, 909 g v 35 dnech a 2587 g v 90 dnech, druhý pokus uvádí 2600 g ve 93 dnech při průměrném denním přírůstku 32,48 g — rychlejší než aljaška, obří činčila, kalifornský a novozélandský bílý v témž srovnání.

Výsledky po porážce už nejsou tak jednoznačné, na což upozorňují i autoři studie. Jatečná výtěžnost dosáhla 59,7% a tělo o hmotnosti 1155 g tvořilo 76,3% masa, 15,9% kostí a 7,2% tuku. Navzdory rychlému růstu šlo o nejlehčí jatečná těla v celém pokusu; nižší výtěžnost měl pouze novozélandský bílý a syntetická linie. Maso naopak obsahovalo nejvíce bílkovin ze všech testovaných plemen — 22,6% při 4,9% tuku — a mezi středně velkými plemeny bylo nejtmavší a nejpevnější.

• 612 g ve 28 dnech, 909 g v 35 dnech, 2587 g v 90 dnech.
• Výtěžnost 59,7%; jatečné tělo 1155 g — 76,3% masa, 15,9% kostí, 7,2% tuku.
• 22,6% bílkovin a 4,9% tuku v mase — nejvyšší obsah bílkovin v pokusu.

Povahu plemene popisuje pouze vlámský registr živého dědictví, podle něhož jsou tito králíci klidní a dobře ovladatelní. Protože jde o jedinou stručnou zmínku, nelze ji považovat za pevné pravidlo pro každé zvíře. Chování konkrétního králíka ovlivňuje zejména zacházení, navykání na člověka, bolest a strach.

Registr neuvádí žádné zvláštní nároky na ustájení. Králík o hmotnosti 4–5 kg však potřebuje dostatek prostoru, aby se mohl vzpřímit, natáhnout, ukrýt a volně pohybovat, dále suché místo k odpočinku a větrání bez stálého průvanu. Tělesnou kondici posuzujte pohmatem, nikoli jen podle údaje na váze.

British Rabbit Council uvádí Blanc de Termonde mezi vzácnými varietami v kožešinové sekci. Seznam je podán jako příklady, nikoli jako úplný rejstřík, a žádný standardový dokument s hmotnostní tabulkou ani bodovým rozpisem publikován není, takže potvrzuje jen status vzácné variety. ARBA plemeno neuznává: ani Termonde, ani Dendermonde se na její stránce uznaných plemen neobjevuje.

Vlámský registr plemeno označuje za dnes vzácné a italský atlas píše, že je nyní velmi těžké je sehnat. Nejpřehlednější evidenci vede Polsko: 6 chovů a 153 samic v oficiální kontrole v roce 2024 proti 5 chovům a 148 samicím v roce 2023, stále však méně než 4 hospodářství a 207 samic z roku 2016.

U tak málo početného plemene mají přesné záznamy o každém zvířeti mimořádnou hodnotu. Vážení provádějte vždy ve stejném věku, aby šly výsledky porovnat s publikovanými údaji. Počet narozených a odchovaných mláďat evidujte odděleně. Při výběru do chovu zaznamenávejte také barvu očí, délku uší a výskyt barevných chlupů — všechny tři znaky jsou těžkými vadami a v malé populaci se mohou rychle rozšířit.

• Važte ve 28, 35 a 90 dnech — proti 612 g, 909 g a 2587 g.
• Veďte odděleně narozená a odchovaná mláďata: slabým místem je odchov.
• Při každé selekci zapisujte délku uší, barvu očí a barevný chlup.
• Porovnávejte počet vrhů na samici a rok s hodnotou 2,9 z plemenné knihy.